Kaple do Ležáků

 Při hledání historie malé čtvercové parcely č.101 autoři návrhu narazili ve výpisu z katastru nemovitostí na pojem „zbořeniště“ a „staveniště“. Hledáním v historických dokumentech bylo zjištěno, že původní osada byla tvořena nejen rodinnými domy, ale i samostatně stojící stodolou. Na letecké fotografii osady Ležáky je patrný v předpokládaném místě parcely stín, na jedné z dochovaných fotografií vypálené osady je dokonce ruina stodoly patrná. Předpokládáme, že Ladislav Žák nenavrhl na půdorysu této stavby hrobodům právě proto, že se jednalo pouze o hospodářské stavení.

Celkové řešení pietního území Ladislavem Žákem s kaplí také počítalo, avšak místo, kam umisťoval Žák svůj monument, bylo jiné. Byl to samotný vrchol kopce Zárubka, tedy místo, které se nachází asi 150 - 200 metrů nad hrobodomy. Žák umisťoval kamennou kapli na toto místo v době, kdy okolní krajina nebyla zalesněna a monument měl být patrný z celého kraje. Na vrchol Zárubka bohužel nevede přístupová cesta, respektive původní cesta je zarostlá volnou vegetací. Kaple byla v původním návrhu 22 metrů vysoká mohyla ve tvaru, který je podobný kamenným křížům na hrobodomech. Kaple nebyla realizována z finančních a politických důvodů. Ačkoliv lze považovat tento původní návrh za velmi kvalitní a nadčasový, aktuální návrh kaple je oproti němu civilní, bez kladení důrazu na monumentalitu a makabrózní nálady.

Idea nové kaple částečně vychází z Žákova konceptu hrobodomů, kdy nad vypálenou a zničenou stavbou původní vzniká stavba nová ve smyslu obnovení, vzkříšení. Umístění kaple jako typu právě na parcelu 101 je vzhledem k výškové topografii pietního území velmi vhodné, neboť stodola stála nad osadou a byla tedy nejvyšším objektem osady. Kaple stojí přibližně ve středu parcely 101. (Přesnější práce s umístěním kaple na pozemku není aktuálně možná, neboť soutěžním podkladem nebylo zaměření řešeného území). Umístění kaple bude také korigováno při stavbě samotné, kdy budou pravděpodobně nalezeny základy původní stodoly. V okolí parcely se nachází mnoho zídek, které oddělovaly v předválečném období jednotlivá pole. Tyto zídky jsou jediným výrazným dochovaným stavebním prvkem, který z osady zbyl. Zídky by měly být spolu se stavbou kaple očištěny a lokálně opraveny. Velikost a tvar kaple jsou ovlivněny blízkostí hrobodomů. Základní forma kaple je vertikální tak, aby stavba objemově nekonkurovala celkovému dojmu ze skupiny hrobodomů. Půdorys kaple je centrální, je jím čtverec 4,5 x 4,5 metru, osa stavby je určena pouze orientací hřebene, respektive sedlové střechy. Kaple bude vnímána v pietním území z různých stran, žádná fasáda není zvýrazněna nad ostatními. Při návrhu tvaru bylo přihlédnuto k mnoha podhledům a nadhledům, ze kterých bude stavba viditelná, její tvar by měl být harmonický ze všech úhlů pohledu. Tvar kaple vychází z historického archetypu malých sakrálních staveb (venkovské zvoničky, gotické vesnické jednolodní kostelíky). Tvar a velikost kaple je koncipován tak, aby stavbu bylo možné vnímat jako integrální součást pietního území, ale také jako autonomní stavbu, která má svůj samostatný smysl nesouvisející s válečnou tragédií.

Hlavním smyslem existence kaple je možnost klidné, tiché a intimní kontemplace v pietním území. Kaple bude postavena jako ekumenická, uvnitř kaple bude dána návštěvníkům možnost vykonat modlitbu, uctít památku obětí před urnami či spočinout chvíli v tichu na lavici a hledět na oltář. Základní „funkce“ jsou v kapli řešeny civilně a skromně, z návrhu byl vynechán přehnaný patos a monumentalizace. Prostor je osvětlen denním tlumeným horním světlem. Ve večerních hodinách je kaple osvícena světlem, vycházejícím z niky pro urny, věčným plamínkem na oltáři a malou žárovkou, umístěnou nad vstupními dveřmi. Autoři předpokládají zpřístupnění kaple ve stejné době, ve které je pietní území otevřeno veřejnosti. Individuálně je možné kapli používat pro mše v návaznosti na činnost nejbližší farnosti. Bude existovat i možnost kapli navštívit v zimních měsících, pro tento účel bude jeden klíč ke kapli uložen u vybrané osoby v Miřeticích. Ve dveřích kaple je navrženo malé kruhové okénko, aby návštěvníci mohli do kaple nahlédnout i v době jejího uzavření. Pravidelná velká mše v rámci pietní vzpomínky, která se koná v Ležákách každý rok, bude vedena před kaplí, pod korunami stromů. Mobiliář pro rituál bude mobilní, v okolí kaple není navržena žádná trvalá terénní úprava pro tuto nárazovou akci. Terénní úpravy okolo kaple jsou minimální, budou totožné s úpravou okolo hrobodomů, které jsou rozmístěné volně mezi stromy na udržovaném trávníku. Před vlastním vstupem do kaple je v trávníku zapuštěn kamenný žulový blok.

Zdi kaple jsou kamenné. Na vnějším povrchu stěn je nanesena hrubá omítka, jejíž součástí bude kamenivo velké zrnitosti. Příměsí omítky by měla být i slída, aby výsledné odlesky byly podobné odleskům žuly na hrobodomech. Barva omítky je světle šedá, světlejší než barva hrobodomů. Výsledná forma kaple, ačkoliv je hřeben vysoko 7,4 metrů, by neměla pietnímu území dominovat, měla by být jeho symbiotickou součástí. Na dobových snímcích z Ležáků je patrné, že stavby v osadě byly omítnuté. Při návrhu kaple je hrubá omítka použita i z toho důvodů. Sokl u země je kamenný s žulových otesaných kvádrů. Stěny uvnitř kaple jsou bíle omítnuté. Omítka je stejně jako vnější hrubá s použitím kameniva velké zrnitosti. Omítka je nanesena i na krov, respektive na dřevěné pobití krovu. Bílá hrubá omítka ve spojení s vysoko umístěnými okny umožňuje světlu jemně a měkce stékat k podlaze a vytvořit klidnou intimní atmosféru pro modlitbu, kontemplaci či vzpomínku. Krov kaple je dřevěný, tvořený pozednicemi, krokvemi a vrcholovou vaznicí. Krokve jsou z vnitřní strany překryty dřevěnými prkny, na které je natažena hrubá omítka. Z vnější strany je krov opatřen laťováním a skládanou kamennou krytinou, štípanou břidlicí. Vrchol kaple je doplněn malým křížem, který jako celosvětový symbol utrpení může být použit na ekumenické stavbě. Vnitřní uspořádáni kaple je velmi tradiční a skromné, komorní. Proti dveřím je umístěn malý oltář, který je tvořen pouze malou policí na tradiční krucifix, sošku Panny Marie, svíce (věčný plamínek) a květiny. Před oltářem je jako součástí podlahy navrženo malé kamenné klekátko, na kterém bude položen sametový polštář.

Na boční stěně (směrem k jihu) je ve stěně umístěna malá nika, ve které budou uloženy urny s popelem obětí. Je počítáno s možností zapálit svíci, či postavit vázu s květinou a uložit ji na vyvýšený kámen v podlaze. Nika s urnami je zakryta pískovaným sklem, na kterém jsou napsána jména všech obětí ležácké tragédie. Jednotlivá písmena jsou čirá, je jimi tedy možné prohlédnout na vlastní urny. Nika je trvale osvícena vnitřním jemným světlem. Nad vstupními dveřmi je zavěšen zvonek, který je ovládán táhlem z interiéru. Zvuk by měl být jemný, ale slyšitelný v celém údolí původní osady. Vstupní dveře jsou mosazné, těžké. Ve výšce očí je ve dveřích umístěn malý otvor pro nahlížení do kaple v časech, kdy bude kaple zamčena. Otvorem by měl být vidět věčný plamínek na oltáři a osvětlení v nice s urnami. Posledním prvkem mobiliáře kaple je dřevěná masivní lavice a malý kalíšek na svěcenou vodu. Vnitřek kaple je osvětlen třemi okny, která jsou u vnitřního líce zasklena. Zasklení je bezrámové, použité sklo je tónované do zelena. Okna jsou umístěna ve výšce, světlo padající k podlaze je měkké, horní. Z kaple je okny výhled do korun nejbližších stromů a přes koruny stromů dále do nebe. Veškeré materiály použité na stavbu kaple jsou tradiční, realizace stavby by neměla být náročná, investičními náklady jsou v limitu, definovaném soutěžními podmínkami.

Autor
Petr Pinkas, Jan Žalský, Veronika Sávová, Tereza Froňková / Pinkas Žalský architekti

Místo
Ležáky, Česká republika

Projekt
2012